NEWS
!!!Veškere fotografie najdete v sekci Media / All photos in section MEDIA!!!
You can find ENGLISH information about project here
Write for freedom: Projekce 19.8. Košice
Máte-li zájem o projekci dokumentu na Vámi chystané akci, napište e-mail s informacemi o akci na chemis@email.cz
Další návštěva Rádia Wave, záznam můžete slyšet zde! http://www.rozhlas.cz/podcast/media/_audio/2057824.mp3
Write for freedom najdete i na Facebooku/Become a fan on Facebook!
WRITE FOR FREEDOM TRAILER K DOKUMENTU JE TU!!!
K výročí 17. Listopadu jsme se rozhodli zveřejnit jednu z naších konečných fotek,detail v sekci MEDIA. Kontrétně tuto malbu jsem vytvořil ve Skopje, hlavním městě Makedonie. Myšlenka: užívej si svobodu, což je i nápis azbukou na červeném šálu. Takže, užívejte si svobodu a myslete na to, že jsou místa, kde nám naše postavení můžou jen závidět.
Zde si můžete poslechnout záznam z radia Wave!!!: http://zpravy.rozhlas.cz/_audio/00999200.mp3
Jsme ve Vidni a na ceste zpet do CR. Nejpozdeji ve stredu vecer dorazime. Byli jsme i ve zpravodajstvi STV http://www.stv.sk/videoarchiv/relacia/spravy-stv/ , kdyz zadate 21.8. a ve sloupecku dole najdete Street art communication, muzete videt, jaka jmena se tam sesli. Bylo to super. Zdravime, wff team.
.............Konec kapitanskeho deniku.............
25.8. úterý
Hlasy pracovitých uklízečů stanovily vhodnou dobu nastartovat dnešní den. Den kdy Chemis bez přestání tvořil a zbytek výpravy se procházel a ztrácel v útrobách Vídně, až nepřirozeně uklizeného města, které bylo naší poslední zahraniční zastávkou. Když už měla Dominika s Petrem nateklé nohy jak konve, vrátili se k říčnímu korytu, kde uzřeli Chemise, dokončujícího své dílo s takovým zápalem, až mi připomněl Střihorukého Edvarda, jen se spreji v rukou.
Nasedli jsme do auta, zpoza stěrače vytáhli tučnou rakouskou pokutu za parkování, abychom viděli na cestu. Jako bylo naším zvykem, když bylo hotovo, plácli jsme si...rituál, gesto,které mě vždy více propojilo s ostatními členy týmu.
Cesta se táhla jako med, který nějaký neznaboh strčil do lednice, jako žvýkačka nalepená na nové boty do společnosti...snad si to dovedete představit. Petr ani Dominika snad poprvé za cestu nebyli schopni nezodpovědně usnout a nechat tak řidiče napospas nebezpečnému mikrospánku a nedočkavě fixovali své doširoka otevřené oči na každou značku, zobrazující vzdálenost od Prahy. Kolem osmé hodiny večerní se zastavilo na Žižkově, každý člen týmu vzal svých pár švestek, vylez z ulity a rozutekl se každý jiným směrem...do svých domovů. Se svými zážitky, prožitky a zkušenostmi, zpět, vstříc další životní etapě, ve svém, domácím prostředí a přitom směřujíc do neznáma.
24.8. pondělí
Našli jsme vhodné, zajímavé místo, kde Díma tvoří další mazce. Pijér vaří z toho co je a Domína píše do černého zápisníčku. Jsme u řeky pod mostem., když slunce zašlo za mraky a za budovy města, zatáhli jsme to i my. Poslední noc na opuštěném parkovišti okraje Vídně, měla své kouzlo, naše myšlenky stepovali od zážitků minulých, do vizí budoucích a do reality nás vrátil až suverénní velmi blízký ruch praskajících větví stromů, které obklopovaly naše tábořiště. Dva statní jinoši byli ihned v pohotovosti. Když ani po pár pikantních větách v angličtině nenastala žádná změna, zvolili jsme taktiku-posviťme si na to, a tím odhalili fakt, že zrovna tato divoká prasata nerozumí anglicky. A protože my neumíme rakousky, neměli jsme si co říct, zmizely jejich růžové hřbety mezi křovinami liduprázdných hlubin lesa. A my mohli klidně pronikat do hlubin tajúplného spánku.
23.8. neděle
Mám psát román na cestě? Skoro celý den jsme strávily v autě. Když kolem páté hodiny přijíždíme do centra Vídně, zjišťujeme, že není otevřen žádný obchod s potravinami v okolí 4 bloků na každou stranu od auta..možná přeháním, ale donutilo nás to obstarat si z našich tenkých zásob-jestli se tak dá nazvat jedna desetieurová bankovka, cosi co nás alespoň trochu zasytí. A když se tak stalo, povečeřeli jsme v parku na okraji Vídně, kde to Díma zná z cest minulých. Chystáme se na kutě, čistíme si tesáky...za svitu hvězd se před našimi zraky rýsují obrysy potácející se postavy. Akta X. Všichni usínáme ve střehu.
22.8. sobota
Když se WFF tým ráno horko těžko probral k sobě, nastalo úskalí naší cesty-a to loučení. Kdo z Vás se umí loučit? V Košicích jsme potkali jedinečné lidi, se kterými jsme trávili mnoho času, jak díky svému nadšení z jejich milého přijetí mezi sebe, tak i následkem technických nedokonalostí na začátku našeho turné, kdy jsme nemohli a nemohli z Košic odjet. A tak to bylo trochu takové senzitivní, dojemné. Tento pocit se nás však rychle přešel, když začala zlobit modrá Í-van Mercedes...nechtěla nastartovat...a trvalo celkem dlouho, než se Í-van zamilovala a přeskočila jiskra mezi 4 autem, pokoušejícím se v ní vzbudit alespoň kousek citu. Mezitím jsme si mohli užít fejsy vysmátých košičanů, kterým naše osudná věta: ,,dnes odjíždíme" , po tom, co jsme spolu zažili, hrnula krev do tváří a způsobovala jim téměř záchvaty smíchu. A protože jsou lidé košičtí aktivní a schopní, si náš team zvyklý na místní pohodlné, téměř domácí prostředí, připomněl jaký je to vzrušující pocit, být znovu na cestě.
Zase sami pro sebe, spolu a sami. Ačkoliv jsme ještě vezli jednoho košického studenta domů. Cestovní horečka, jedeme do Vídně. Pár hodin po té, pár kilometrů před Bratislavou stojí modrý Mercedes Vito na benzínové pumpě a jeho pasažéři nabírají vzácnou energii ze spánku, na další nové zážitky.
21.8. pátek
Svátek měla Johana a tak jí dodatečně přeji vše nejlepší.
V poledne už Chemis, ranní ptáče, stál před hotovým dílem a i ostatní zvědavci, kteří za ním v průběhu celého týdne chodili snad každou hodinu s otázkou: ,,tak co, jak to jde? " se teď nestačili divit,té pastvě OČÍ, pro oči. Proběhl v-y-ň-íííkající oběd, který nám naplnil břicha, ale potřebu vizuálních podnětů nasytila až prohlídka prostorů košických internátů, oblečených v různých štýlech, hrajících všemi barvami a chutěmi. Neopakovatelný zážitek...neustále se měnící galerie.
Večer byla mega, giga, supa afterparty v klubu Letom svetom, na programu byli zahraniční i domácí DJ´s a beatboxeři. V mraveništi to vřelo, tančilo se, vyměňovaly se informace a kontakty, zase se tančilo a všemožně bavilo...
Viktor, člověk se srdcem na pravém místě, člověk, který když skočil do vody, tak nebyl mokrý, ale voda byla Viktor, ano je to on, ten veselý muž, kterého jsme poznali první noc na přehradě Bukovec, vytížený organizátor a mobilní operátor festivalu Streetart comunnication, měl narozeniy. Každý mohl najít důvod oslavovat a myslím, že se všichni výtečně bavili.
I v ranních hodinách byla zábava v plném proudu, WFF team však čekala další dobrodružství na cestě světem a tak se rozhodl jít na kutě. Nemohl však najít Petra, který hledal ztracený batoh slečny Dominiky, přičemž se k neradosti zbytku teamu ztratil i ON-ten jenž vlastnil klíče od našeho pokoje na internátech, sám. Situace se však vyřešila a vše nakonec dopadlo dobře. Avšak...
20.8. čtvrtek
WFF team měl krizi, která ho dovedla k novým, radikálním řešením jejich nezáviděníhodné finanční situace, komunikace mezi nimi, téměř po padesáti dnech, se nemohla obejít bez tohoto malého zemětřesení. Které však přineslo ovoce. V mžiku byl dopsán cestovní deník, celý den se točilo, fotilo, ale hlavně malovalo. Dominika dokončila své malé,barevné, plechové něco, zalezla do nory a modlila se k počítači. Petr už nemusel pracovat v jizbě, je to tvor společenský, mezi lidmi je ve svém živlu a tak vesele točil. Dimitrij maloval celý den a jako květiny přitahují včely...on přitahoval jen samé milé a pohostinné bytosti, pravidelně zásobujíc umělce plechovkami-né barev, ale energydrinků a jinými čerstvými, čepovanými nápoji a občerstvením, čímž demonstrovaly své zaujetí právě vznikajícím dílem. Jejich dobrá vůle byla transformována...Chemis zrealizoval noční malování s natáčením...které by mohlo být stejně tak interpretováno jako ranní, protože ulehl a probudil tím zbytek WFF teamu až v půl páté, v hodinu kdy přírodní lidé vstávají a jdou dojit krávy.
Byl to celkem náročný, avšak plodný den, plný zvratů, ozvěn a změn.
19.8. středa
Dnešek byl zasvěcen přípravám na večerní prezentaci projektu WFF v klubu zvaném Letom světom. Petr dotahoval poslední záběry a stříhal, Dominka vybírala fotky, fotila a duševně se připravovala a Dmitrij se uklidňoval malováním očí, na zeď.. Po dalším výborně zorganizovaném obědě již všichni cítili v kostech příchod prezentace. V odpoledních hodinách jsem se všichni sešli na pokoji a připravovali poslední detaily na večerní prezentaci. Vše se sice nestihlo, ale i tak se setkala s úspěchem. Poté co jsme skončili přišel Dj Khalil a všichni se z něj pos.. postregenerovali a tančili jako diví až do ranních hodin. Všichni až na WFF která zná pravý čas odchodu :D
18.8. úterý
Petr vstal snad podruhé za celou naší tour jako první a svým čilým cupitáním po sednici a připravováním se na práci probudil Chemise, který než se stihl Petr otočit, byl ten tam a jediné co za sebou zanechal bylo 5euro na pořízení snídaně. Petr šel koupit snídani, která se později mohla chlubit jen pozitivními ovacemi. Dominika též malovala dne toho, téma ekologické si vzala na paškál a náčrt s několika fillingi, jež k večeru už hotov byl, velmi zajímavý výsledek přislíbil. Všichni celý den pracovali... Večer se i Petr na chvilku utrhl z práce aby si mohl s přáteli vypít trochu pálenky a porazit společně s Dmitrijem pár místních ve fotbálku..
17.8. pondělí
První co dnes skupina WFF udělala, bylo to, že se ubytovali.. Tenle den se už jelo zvostra. Organizátoři okupovali místní areál medických kolejí už od časného rána důkladně jako elitní vojenská jednotka a účastníci se pomalu ale jistě sjížděli do téže oblasti. Ačkoliv byl krásný slunný den, Petr byl v temné věži uzavřen. V pokoji 352B seděl a díval se na všechna svá videa, nikoliv z nostalgie, nýbrž proto, že bylo třeba do středy sestříhat krátký klip z celé předešlé cesty. Dimitrij začal s prací o něco dříve než ostatní. Jednak díky briskní přípravě, druhak díky našemu předčasnému příjezdu a ovlivňování nejvyšších organizátorů festivalu :D. Chemis si vzal velké sousto v podobě cca 50 očí.. První den bojoval statečně. Dominika dne toho, zastávala prací mnoho. Krom samotného focení, jí byl svěřen úkol veliký a to točení na obří, těžkou kameru, neboť Petr, jak už bylo praveno výše, vybíral zaběry.. Když nad vesničku vandalů padl soumrak, veškeří oni živlové se jali přesunout do nedalekého šenku, kde pili, dokud se vedení krčmy nerozhodlo ukončit ony alkoholové orgie... Dominika s Dmitrijem vytrhnuvše se z onoho davu ďáblových zplozenců se vrátili za svým kamarádem Petrem a za poctivou celodenní práci mu donesli chladivé pivo, které vypil a šlo se spát.. Do postele.. DO POSTELE!!!
16.8. neděle
Den odpočinku, byl pro nás dnem plným zařizování, Viktor-organizátor Street art communication se stal mobilním operátorem. . .Kluci nakládali barvy, shánělo se lešení, prostě chaos. Jediná chvíle uklidnění byla večeře v restauraci kde nás bylo celkem šest...Spokojení jsme se zase opřeli do zařizování, vyzvedli jsme Italy( Matea a Tizianu) a jeli spát na chatu ke Kájovi a Mišce.
15.8. sobota
Den zařizování. Rozdělili jsme se na dva týmy. Díma s Jarem jeli upravovat fotky a zbytek se jel kouknout na skateovou soutěž do skate parku, plnou mladých cápků se svými prkýnky a přítelkyněmi. Porotci s pokerfejsem neúprosně zapisovali tríčky, vážné tváře konkurentů nedávali znát svůj strach. . .bylo to zajímavé, úplně jiné, než na Jezeře, kde bylo místo setkání našich týmů a kde dnes probíhalo mistrovství republiky ve wakeboardu a wakeskateu.Večer se přinesli světla a domalovala se ,,zakázka‘‘ Byl to den plný potěšení pro oči, který se zakončil pořádnou afterparty u Jezera, kde to bylo opravdu divoké. Kde se spalo??? Skoro se nespalo...
14.8. pátek
Brzo ráno jedeme na Jezero, malovat, než se probudí i sportovci, kteří potřebují prostor, kde se maluje ke svým radovánkám...Když se rozjel vlek a natěšení wakeboardisti naskakovali ve svých sexy neoprénech a vestičkách na vodní slalom, writeři přestali malovat a začali u vody odpočívat. Ne nadlouho, Petr zatoužil zvednout svou hladinu adrenalinu a tak si půjčil wakeboard a zvedl tak koutky našich úst. Není to jednoduchá činnost a trvá pár pádů než se udržíte nad vodou. Petr to zkoušel, alespoň třikrát a pak propůjčil žezlo Dímovi, který se udržel nad vodou pár desítek metrů a svých pokusů zanechal, až když koupil ránu do hlavy.
Dominika je spokojená pohledem na vymakaná, opálená těla místních borců a nemá touhu rozmazat si make-up, vypadat jak zmoklá slepice, zapsat se směšnými pády, z mola do studené vody, do myslí všech přítomných. Večer ztlumil světelnou zář a my míříme přespat k Matějovi, kde se koná početná párty co se lidí týká, hladoví chlapi se dožadovali nemožného...něco k jídlu. Nemožné se stalo skutečným a šéfkuchař Viktor, vykouzlil výborné palačinky...jediné co v lednici bylo...mezitím padlo pár lahví vína a s nimi padli i hladoví chlapi. Vzhůru zůstal Jaro, který dostal palačinku a Dominika, která spořádala palačinky tři a když viděla spáče pod stolem a zkroucené v křeslech, strategicky ulehla do jedné z mnoha prázdných postelí
13.8. čtvrtek
Ráno se vzbudili sami, s předstihem, aby si mohli uvařit kávu a porozhlédnout se ve školce za denního světla. Co naši badatelé neobjevili, našli další klíče od uzamčené komůrky, ze které se vyklubal kabinet, s notebookem a dalšími cennostmi. Vše po sobě uklidili a zanechali zprávu a vše na svém místě, až na to Nescafé 3 v 1...Kde velice děkovali za přístřešek, kávu a varovali před takovou nezodpovědností, jako je zanechání klíčů pod popelnicí. . .byly tak zvědaví, že na místě zanechali i svůj mail, aby zjisti jaká je odezva na jejich vzkaz. Zabalili spací pytlíky, zamkli vrátka školky, klíče zanechali na stejném místě, kde je našli a vyrazili natěšení za košickými kamarády.
Ve 14.00 jsme se potkaly jak jinak než s Jarem před Tabačkou-budoucím kulturním centrem, kam přijel i Viktor. Vymýšlelo se jak najít místo s internetem pro všechny a také ubytování, protože bylo práce až nad hlavu s přípravami festivalu Street art communication a my měli také velkou mezeru v cestovním deníku. Zatím jsme vyrazili na Jezero. Kde Viktor volal všem možným i nemožným kamarádům a známým, aby obstaral, co je nám všem třeba. Na tomto jezeře s velký J, byla vysoko nad hladinou natažená lana-byla to lanovka na vodní lyžování a spoustu mladých a krásných hochů a dívek, velmi dobrých ve sportu zvaném wakeboard a wakeskate se potulovalo kolem, pár dívek nám naprosto opilo Petra, který potom chodil ze strany na stranu a byl vláčně skoro vláčen do auta, aniž by věděl proč. Po příchodu kamaráda Matěje, voláme dalšímu kámošovi a domlouváme u něj internetovou seanci. V podvečer jedeme do centra, kde náš hostitel přebývá, dáváme si před tím velkou večeři na velkých talířích a s velkým točeným. Kluci košický s Dimitrijem vymýšlejí a skicují na zítřejší malování na Jezeře...V Košicích se člověk nikdy nenudí. Cestovní denník není možno dopsat v místnosti s dvaceti dalšími lidmi. Zlatý Viktor. . .zase nás nechal okupovat svoji jizbu, za účelem spánku.
12.8. středa
Ráno Díma probudil své spolupracovníky, ti se pomalu zmátořili, Dominika zjistila, že nikdo nekouká a přisunula k plotu popelnici, aby ladně přeskočila plot. Pak houkla na Petra, který ji velice překvapil, když prošel brankou, její hlavou se mihly představy schovaných paklíčů, či sponek do vlasů...to jí ale na Petra nesedělo. Petr se otočil a zvadl nad hlavu svazek klíčů, které Dominika odhalila posunutím oné osudné popelnice. Na tváři se jim objevil šibalský úsměv. Šlo se do práce, Chemis maloval na zdi sousedící s vlakovou tratí. Kolem proudily hladové davy, návštěvníků hudebního festu. Potkaly jsme zde i kluky z Moravy. . .jaká náhoda. . .kluci nás občerstvili kořaličkou a darovali nám Javenesse tobacco. Chemis byl s dílem hotov týž den a k večeru jsme se šli projít do centra Budapeště. Po krásné procházce, jsme se vrátily na místo blízko školky, jelikož Petr ještě pořád vlastnil svazek klíčů, z čehož byla Dominika celý den značně nervózní. Byl čas odpočinku a tak se Dominika s Petrem odebrali spát do ,,své‘‘ školky. Ačkoliv se tam svítilo, ačkoliv si dva dobrodruzi hodili korunou a padala panna-tudíž spát venku a nejít se podívat dovnitř, navzdory tomu všemu, šla Dominika s Petrem do útrob školky, zvednout si hladinu adrenalinu. Petr vymyslel taktiku hlasitého projevu typu: ,,halóóó, našli jsme klíče, je tu někdo???‘‘ a Dominika zabíjela představy, kde spala ve vězeňské cele s obří, netolerantní, pokérovanou šéfkou ženského lochu... Uff, nikdo nikde. . .rozsvíceno bylo na záchodě, myslím, že zahradník poznal,vycítil cizí návštěvníky. Stačila ani ne hodina a Dominika s Petrem se tu cítili jako děti. . .seděli a hráli na xylofon a další orfovy nástroje. Ráj. Než šli spát, vysprchovali se po tak dlouhé době jako lidi-ve sprše J.
11.8. úterý
Značná část posádky se probouzí rozlámaná, ale tento pocit vzala voda. . .celá posádka smývá čerň a šeď předešlých dní, pod pumpou v parku. Náš team vyráží do centra, kde kluci shánějí informace o ,ústních legálech a Dominika hlídá s vytasenýma zubany drahou Í-van. Odjíždějí na tip-uprostřed města na velkém ostrově a za devatero horami, je Sziget, snad největší hudební festival v Evropě, ale po rozhovoru, který kluci absolvovali s nepříjemnou spoluorganizátorkou festu, jsme si o VIP vstupu na fest mohli nechat jen zdát. Proto jsme se rozhodli pro alternativu...malovat zeď nedaleko festu, mistr si zde vybral vhodné místo a odkráčel směr město, vymýšlet a připravovat svůj nápad. Dominika s Petrem čekají v autě a také zažívají dobrodružství a to v podobě místní policie. Petr ji svou rychloangličtinou vysvětlil naší situaci, což se opakovalo ještě dvakrát, přičemž se maďarská policistka dobře naučila anglickou větu: ,,no parking here.‘‘ Když přišel šofér a balíkem pitné vody na rameni, jako zachránce, přeparkovali jsme Í-van jinam. Tam se opět setkáváme s teď už známou policistkou, vesele sázící pokuty na sousední auta...ahá...stojíme před policejní stanicí. Konečně nacházíme parking, kde nic nehrozí. . .jdeme se najíst do čínského bistra a pak si dáváme chlazené lahvové na lavičce. Dímu znenadání píchlo u srdce a tak otevírá svou náprsní kapsu, která již měsíc ukrývala...lidi to mě podržte, ztracené talismany slečny Dominiky. Kráááásný večer to byl. Únava přiměla Dominiku s Petrem hledat vhodné místo ke spánku a Díma šel tentokrát s nimi, aby ráno mohl dva medvědí spáče nemilosrdně probudit. Našlo se nádherné místo plné pozitivní energie na zahradě Walfsdorské školky a šlo se na kutě.
10.8 pondělí
Zoufalé klaksony, upocených a čekajících posádek automobilů, natěsnaných vedle sebe v dlouhých nudlích. Po překonání této hranice se zastavujeme v parku v Budapešti, rozkoukáváme se a vlastně celý den v tomto parku zevlíme. Čekáme, že ve středu přijdou na náš účet peníze. Jsme hladoví a vyprahlí. Díma nám ale přichystal druhé vánoce když někde splašil korunky a každý z nás dostal lahodné lahvové pivo a bigburgera z Burgrkinga, velikost vlastně dost vhodná, pro naše stažené žaludky. Znaveni nedostatkem energie ulehá Dominika s Petrem pod širákem v parku. Noc byla akční, začalo pršet a Dominika se zoufale a zpočátku i neúspěšně snažila probudit Petra, kterému bubnování kapek do spánků zjevně tolik nevadilo.
Když Petr konečně uznal za vhodné, přemístili se dva zmoklí do auta k Dímovi, kde zkroutili svá těla.
9.8 neděle
Ráno potkáváme Démona, člověka precizního, který se podělil o svou štukovanou, vybroušenou, natřenou, rozměřenou a kdo ví co ještě zeď. Každá zeď má své příběhy.Ten náš trval jeden den spontánního malování v Bělehradě u dětského hřiště mezi panéláky.V podvečer nastartovala kára WFF teamu a zastavila se až před branami Maďarska.
8.8 sobota
Zeď je hotová a my už nemáme žádné peníze, rozmýšlíme zda dnes odjet. . .Srbsko je pro nás velice levná země...ale bez peněz je to vlastně jedno. . .v tomto okamžiku nás přerušil jakýsi dredatý muž. Zaujal ho náš nápis na autě a byl zvědav co děláme. My zase zjistili, že on je místní writer a to dost netypický. Svá díla totiž připravuje z malých modelů letadýlek které dotváří a ohýbá a pak skládá do požadovaných tvarů, pak doplní svou časově náročnou aktivitu vrženým stínem a celý 3D model vyfotí. . .Naše rozhodnutí je jasné-zůstáváme.
7.8. pátek
Chemis začal s prací časně ráno. Brzy ji však musel přerušit, nýbrž měl Petr problém se zamknutím auta. Naštěstí pro Petra se zjistilo, že to nebylo jeho neschopností, ale vybitou baterií, což se stalo v noci, když Dominika svojí překrásnou nohou omylem zapnula dálková světla. Po vyřešení problému se šel Petr nasnídat ( což zbytek udělal v době, když se Petr snažil zamknout auto). Pln stresu se vydal Petr na naší novou oblíbenou loď hrající reggae , aby si tam, společně s Dominikou dali kávu, vykouřili pár místních cigaret, dobili notebook a podívali se na internet. V podvečer byla zeď hotová. Chemis byl pozván writery na místní Jelen pívo a Petr s Dominikou jen tiše....vařili ve stylu pejsek a kočička, aby tím spotřebovali poslední zásoby jídla. Teplé jídlo bylo WFF teamem velice ceněno, ostatně jakékoliv jídlo v těchto dnech...
V dobré náladě jsme již všichni společně zamířili do auta s cílem vypnout naše ustarané mozky a to dalším dílem Simpsonů. Napjati spádem děje jsme dychtivě čekali, co Houmer zase vykoumá, v tom však někdo ťuká na okénko naší Í-van Mercedes, Houmer polyká další koblihu...ááá STOP, otevíráme dveře a jdeme s našimi novými kamarády do parku u řeky-Zemun.
6.8. čtvrtek
Tento den je zakletý... Ačkoliv jsme se hlava ne hlava snažili dát dohromady co se vlastně stalo, nešlo to. Neužívali jsme žádné zakázané látky, ani nic takového, ale tma je zkrátka tma a je neproniknutelná stejně jako mlha nad Skotskou vysočinou...za úplňku.
5.8. středa
Naši drazí námořníci se probudili celkem pozdě a do růžova vyspáni, jaké však nemilé překvapení je čekalo když přišli k autu. Místo iniciátora projektu našli jen vzkaz za stěračem říkající, kde se nachází snídaně. Na onom místě byl chleba, salám a láhev pitné vody. Feta, na kterou se však těšili nejvíce se posměšně povalovala uvnitř auta na dobře viditelném místě, stejně jako voda, po níž Dominika s Petrem toužili nejvíce a to za účelem umytí rukou. Po hodině čekání byl snězen první kousek chleba a Chemis proklet, po další půl hodině se vše opakovalo. Po další půl hodině čekání se Petr rozhodl zajít ke zdi, podívat se, zda-li již tam nejsou naši místní průvodci.. Byli. Petr je ujistil, že stejně jako oni, čekají s Dominikou na Chemise už nejméně hodinu. Když se Petr vrátil k autu, Chemis tam již byl, se sprejem v ruce za writery vyrazil, aby něco načrtl a aby se omluvil. Dominika s Petrem se oddali Fetovým hodům. Po dohodování vyrazil i zbytek na místo, jen proto, aby se zas všichni vrátili k autu a zaparkovali ho blíže ke zdi. Po několika dalších proprietách mohla práce konečně začít. Bohudík. Petr a Dominika šli na nejbližší loď, na jakýsi navoněný jachtclub, aby si zde dali kávu, nabili vše co mělo být nabito a opláchli se na jejich toaletách. Vše proběhlo zdárně. Práce ještě chvíli pokračovali, jenže pak přišel déšť a muselo se skončit. Tým WFF si sedl do auta, pustil si dvě epizody simpsonů a Dominika poté vyrazila do parku s kytarou, Petr s Chemisem se chystali spát. Po chvilce se vrátila Dominika s tím že opět odchází, že poznala místní děvčata, která jí nabídla projížďku na „taxi" jenž však mělo pohon na šlapky. Po další chvilce se opět vrátila a představila nás. Chemis zůstal spát, Petr si oblékl kalhoty a vyrazil do deštivé tmy navazovat kontakty. Po chvilce povídání jsme se rozloučili a odebrali se na kutě. Do auta.
4.8. úterý
Noc na dnešek jsem strávili v parku, ano na lavičkách stejně jako ti, jimž v domácích podmínkách říkáme vágusové. Nebe bylo tohoto rána zatažené, což bylo dobrou kulisou pro tento, zatím nejvíce dramatický den. Hned po probuzení jsme se vydali hledat směnárnu, abychom proměnili naše zbylé české peníze na srbské denáry. V rámci objíždění města škrábnul Chemis auto a navodil tím nemilou atmosféru. To že jsme našli směnárnu a získali nějakou hotovost, bylo opravdu jen nepatrné rozptýlení... Schůzka s místními writery byla domluvena na 12 hodinu, což se v průběhu tohoto hrozného dne změnilo a to na pátou hodinu odpolední. Celé odpoledne až do této doby jsme strávili temnými myšlenkami. Po setkání, které se neobešlo bez problémů, jsme mohli konečně vyrazit ke zdi. Byla přímo u řeky na frekventovaném místě, což byla snad první pozitivní věc... Večer utekl rychle a když přišla noc, Chemis ulehl kde jinde než v autě a Petr s Dominikou na jedné opuštěné lodi plné roztočů.
Zdravime opet z Kosic, ceka nas tu festival Street art communication 2009. Zitra Vam sem hodime kapitansky denik a fotografie, spozdeni bylo v tom, ze jsme nemeli penize na kavarnu a internet. Ale jsme v podstate doma, tak to dokazeme zaridit.
3.8 pondělí
Chemis vstal, tak brzy, až to hezké nebylo. Pro ostatní by, nebýt Billy, bylo ráno hrozné, ona však přinesla úžasnou snídani, vlila nám spoustu optimismu do žil a dala nám peníze na taxi, jelikož Chemis zanechal Petra s Dominikou toho rána, stejně nevybavené jako byli zanecháni Jeníček s Mařenkou v lese jejich krkavčími rodiči. Po šťastném shledání v centru mládeže, jsme rychle nabili co se dalo, Chemis dodělal práci, Petr rozdělil svou práci mezi ostatní a Dominika fotila. Po krátké procházce historickým centrem Skopije jsme se krátce rozloučili s Billy, dali se na cestu a večer už byli v Bělehradě a bavili se s writery, jenž jsme potkali v Soluni..
2.8. neděle
Neděle je opravdu správný název, zvláště pak pro ostrahu centra mládeže, která má směnu jen od devíti do dvou. Proto nemůžeme pracovat tak dlouho, jak bychom chtěli. Dominice přišla zpráva od Billy, že její přátelé pořádají grill párty a že jsme srdečně zváni. Co bychom to byli za lidi, kdybychom odmítli takovéto pozvání.. Setkali jsme se s Billy v centru města a byli jsme naší sličnou průvodkyní až na místo kde by si každý vegetarián připadal jak v pekle. Petr s Chemisem, byli ze začátku celkem vystrašeni, jelikož situace v jaké jsme se ocitli krajně připomínala scénu z nízko rozpočtového pornofilmu. Krásný apartmán v posledním patře, plný černochů, s jedním obřím potetovaným bělochem, dvěma krásnými dívkami ( Dominikou a Billy ) a dva mladí klučíci, co tam očividně nemají co dělat. Během několika málo minut však byl konec všem obavám, jelikož se ukázalo, že máme čest s např. fotografem fotícím v Kosovu, velvyslancem Americké ambasády, s ex - televizní moderátorkou a navíc atmosféra byla tak přátelská a otevřená, že nenechávala místo jakýmkoliv chmurám. Petr si myslel, že je dobrý kuchař, když však okusil kreace zdejšího šéfkuchaře, změnil názor a oddal se výtvorům jichž byl plný stůl. Po jídel a několika pivech, začínali být hostitelé poněkud unaveni, situaci však zachránila Billy a její manžel Dave (ten velký potetovaný běloch) tím, že nás pozvali ještě k sobě. Bydleli opravdu kousek od sebe a jejich byt byl plný zvířat, zajímavých rekvizit a měl striptérskou tyč uprostřed obýváku. Zkrátka přesně to, co nás všechny nadchlo. Hráli jsme jednu picí hru, po které se odebral Chemis i Dave na kutě, Petr, Dominika i Billy pokračovali v pití už bez hry. Po dalších pár hodinách se odebrala na kutě i děvčata a Petr pokračoval v pití..
1.8. sobota
Celý den jsme strávili v centru mládeže, Chemis pracoval a Petr s Dominikou se věnovali komunikaci se svými přáteli z domoviny. Den utekl celkem rychle a v chládku. Po velice improvizované sprše na pánských toaletách, přišel Stefan, rozhodnut, že nás zasvětí do tajů rakije a šopského salátu. Vzal nás do něčeho, co velice připomínalo restauraci, seznámil nás s několika přáteli, dali jsme si pár rakijí a vyrazili tančit do klubu Havana. Dominika zde potkala dívku jménem Billy, Petr se opil a Dmitrij? To si bohužel moc nepamatuji. Noc jsme strávili u jednoho ze Stefanových přátel.
31.7. pátek
Hned ráno jsme vyjeli, na Řeckých hranicích byla ta nejkrásnější policistka, jakou si dovedete představit, na makedonských hranicích, byl neutrální namakanec. Po chvilce cesty začal cítit Petr nezkrotnou touhu dát si kávu a naštěstí se to sešlo s místem s prastarými ruinami. Všude sice byli archeologové a jejich ala Indiana Jones klobouky a červené pásky, nicméně i přesto to bylo dobré místo.. Po této pauze nás již nemohlo nic zastavit, nic kromě výběrčích silničních poplatků.. Prvního z nich jsem odbyli napůl vykouřenou krabičkou cigaret, druhého jsme se snažili objet polní a později ani to ne, cestou, která nás však zavedla ke krásnému jezeru, žel bohu ne do Skopie. Vyrazili jsme tedy po oné hrůzyplné lokálce do neméně strašidelného města najít bankomat a hurá do hlavního města. Po příjezdu jsme navštívili pizzerii ve které jim došlo těsto na pizzu, ale i tak byli ochotni a schopni nás naplnit. Po chvilce bloudění městem jsme se rozhodli navštívit kulturní centrum pro mládež v naději, že nám pomůžou najít prostor.. Pomohli. Po chvilce shánění odpovědné osoby, přišla odpovědná osoba a její odpovědí bylo, že chce vidět koncept, ale že pracovní doba mu končí za dvacet minut. Chemis pracoval pod stresem, ale zvládnul to. Téměř hned poté co dořekl šéf onoho centra své ano, stál Chemis u zdi a začínal pracovat. Poté co bylo centrum uzavřeno, vyrazili jsme s naším průvodcem Stefanem do saloonu na jednu třetinku piva a pak hurá spát.
30.7. čtvrtek
Hned po ránu se stal zázrak - Petr vstal jako první. Probudíme se na terase již zaplněné horaly, žvíkajících lahodně vypadající snídaně. Necháme se inspirovat a staneme se též žvýkately oněch snídaní. Po uvědomení si bolesti v našich údech se rozhodneme pro cestu zpět, ne nahoru. Prožíváme dramatický, avšak usměvavý sestup, při pohledu na udýchané a upocené dobrodruhy mířící opačným směrem. Naopak fádní dálnice nás všechny málem ukolíbala spánkem spravedlivých. Naštěstí měli naše osudy pokračování v podobě zakotvení na místní, velice alternativně vypadající univerzitě, kde zdi téměř prosili o nový háv. A tak i Dominika bere poprvé do rukou spreje, darované Jankem z Bělehradu a zjišťuje, že to vyžaduje cvik, pevné nervy, mnoho sprayů a havně jakýsi jemnocit v prstě zvaném ukazováček. Během odpoledne nás při práci vyruší místní ostraha ( jak jsme již zmínil výše, policie sem má zapovězený přístup ) a celkem milý mladík, vzpomínající na utkání nějakého řeckého týmu se Slavii Praha, nám sdělil, že po desáté večer tu není žádná ostraha a že můžeme malovat jak chceme.. Obohaceni touto radou jsme se vydali do internetové kavárny, abychom se s vámi podělili o naše zážitky, zcheckovali facebook a dali si trochu frapé. Než jsme se nadáli, přišla desátá a my se odebrali zpět na místo činu.. Chemis chvilku pracoval, pak si sprchu dal, Petr ho v ní vystřídal, a než se kdokoliv z nás nadál, security boy tam opět stál. Tentokrát to však nebyl milý statný mladík, nýbrž nemilý statný padesátník. Petr přemýšlel, jak ho „uklidit", když se k němu však přidal muž, mluvící rusky a v ruce držící růženec a dva další, jenž přijeli na scooteru, Petr přemýšlel, jak je „uklidnit". Spousta argumentů padla z obou stran, než auto WFF vyjelo z univerzitních bran. Spánek byl hořký a plný křivdy, tam u Makedonských hranic..
29.7. středa
Po konečně příjemné probuzení zjišťujeme, že Chemis je jen krůček od dokončení svého veledíla a o pár hodin později nás o tom přesvědčuje nezvratným důkazem, totiž dokončením. Po obědě v gyrosu, který nám doporučil Jers jsme všichni plni a plni sentimentu, jelikož se musíme rozloučit. Jersovi přišli lístky a večer odjíždí do Itálie. My se rozhodneme podniknout tůru na Olymp, kam přijedeme zhruba kolem šesté, varováni pumpařem, že dneska to už nestíháme. Po tom co si dáme každý jedno pivo s vysokohorskou přirážkou se s odhodláním v srdci pouštíme do výstupu. Cesta je rozdělena na dva úseky. První je od úpatí k takzvanému Refugee campu a druhý je od něj na vrchol. Zhruba ve dvou třetinách prvního úseky nás zahalí tma a věci začínají být poněkud hustější. Náročný výstup ve tmě, opravdu není nic příznivého pro psychiku, odpočíváme po téměř každém kroku a propadáme pocitu, že světlo které patří k Refugee campu se nám stále vzdaluje, ne přibližuje jak by mělo. Nakonec, zhruba kolem 23 hod dorazíme na místo, dáme si bagetu a retsinu, která s námi absolvovala celou cestu. Usínáme na lavičkách, přičemž z jedné z nich uprostřed noci spadne, kdo jiný než Petr, čímž rozpoutá neutišitelné štěkání psa, kterého jsme před tímto incidentem měli rádi.
28.7. úterý
Apollónův stadion v městské části Kalamaria začíná být díky Chemisovi barevnější. Vše je v normě, Petr točí, Dominika fotí a láme srdce všude kam přijde. Po ranním frapé a pár dalších hodinách přichází čas oběda. Akční složka našeho týmu, Petr a Dominika, vyrážejí nakoupit nějaké ingredience k přípravě oběda - po cestě se však stane něco nečekaného - Dominika spatří svůj talisman jenž ztratila v Košicích. Nenajde ho však na zemi, nýbrž na paži statné Řekyně kolem 40 let. Jen se zmíní o tom že je krásný a Řekyně pijící espreso působící komicky drobně oproti její statnosti si okamžitě začíná strhávat onen náramek a dává ho Dominice, která díky tomu září radostí jako lampion. Po ultramegavynikajícím obědě ( ano, opět vařil Petr ) práce pokračují a my potkáváme writery z Bělehradu a získáváme tako kontakt pro naší další štaci. Good. K večeru se rozdělujeme, být s někým v dodávce 27 dní v kuse není med, proto to chce občas trochu odpočinku. Petr si zvolil jet do centra za naším zdejším průvodcem Jersem, cesta se však neobešla bez problémů, hned nástup do autobusu byl vrcholně dramatický - dveře ubohému Petrovi roztrhly kapsu a přivřeli nohu na jednu zastávku, noha vlála a Petr přesvědčoval celý autobus o tom, že je vše v nejlepším pořádku. Po příjezdu do centra a setkání v areálu kolejí s Jersovými přáteli nastává decentní párty končící zaneřáďováním Soluňského náměstí slupkami od dýňových semínek a poté opět návrat, který se opět neobešel bez problémů, tentokrát se však nejednalo o přivřenou končetinu, nýbrž přejetí stadionu o pár stanic. Petr potom musel absolvovat několika kilometrovou procházku. Chemis s Dominikou seděli celý večer na molu a pili retsinu
27.7. pondělí
Po poněkud hektickém ránu plném hledání legálů a otevřeného gyrosu, přichází katarze v podobě konečně otevřeného obchodu Live 2 store ve kterém se setkáváme s Janisem, o němž jsme se dozvěděli v Burgasu a s Jersem, který se posléze stal naším průvodcem skrze spletité ulice a situace Soluňské. Po dalším vyčerpávajícím hledání místa na které jsme byli odkázáni, přijíždíme konečně k našemu vytouženému Apollónovu stadionu. Chemis začíná pracovat, což znamená že to samé dělá i Petr a Dominka. Po několika hodinkách přijíždí Jers a začíná se strhujícím výkladem o Řeckých zákonech, historii a dalších věcech, který skončí až téměř nad ránem na promenádě u moře. Předává nám fotky ze prosincových nepokojů na počest 15ti letého mladíka jménem Alex, který byl prý omylem zastřelen policií. Tuto noc trávíme všichni v autě..
26.7. neděle
Již od časného rána se Chemis věnuje skicování, jako pilná včelička opilovávání, zatímco Petr s Dominikou pijí pravou řeckou kávu které mi říkáme turecká a píší cestovní deník v kavárně plné mužů po 40 hrajících karetní hry. Poté co obě frakce WFF dodělali svou práci, připravili si oběd do nebe volající svou nezkrotnou lahodností. Po výše zmíněném obědě jsme si přichystali improvizované pouliční kino ve kterém se promítala epizoda ze série Simpsons. Po chvilce odpočinku, úklidu, odpočinku a ještě jednom dílu Simpsonů jsme se vypravili na promenádu u moře, vybaveni Retsinou a kytarou. Tento večer projevil Chemis poprvé své hudební a textařské nadání. Unaveni hudebními i tanečními improvizacemi ulehl Chemis v autě a Dominika s Petrem na místě velice oblíbeném narkomany, což k jejich neradosti zjistili až ráno.
25.7. sobota
Po bezproblémovém překonání hranic jsme byli konečně v Řecku, kde nás hned z kraje zastavila sličná policistka s obří pistolí a po krátkém rozhovoru a šoku, který jí přichystala Dominika svým bezprostředním a přátelským pozdravem nás pustila. Po cestě do Thetsalloniky (Soluň) jsme se stavili na jednu retsinu a gyros servírovaný opravdu temperamentní řekyní v plážovém městečku a po chvilce čachtání v moři, kde dostal při ne příliš moudré hře Chemis kamenem do hlavy, jsme ujeli zbytek cesty. Večer jsme šli do internetové kavárny, kde jsme se seznámili s jednou starší ženou mluvící lépe česky než my, udělali jsme vše co jsme potřebovali, koupili si každý jednu retsinu a ulehli. Chemis v autě, Petr a Dominika v parku u přístavu a dopravní tepny Soluně.
24.7. pátek
Už s námi nikdo nebojuje - nudistky už rezignovali a vosy taktéž. Chemis pracoval, Dominika odolávala útokům umaštěného a vypracovaného atleta nudisty a Petr se snažil nedívat kolem. K večeru bylo dílo hotovo, investigativní tým Petr a Dominika vyrazili lovit místní krásky kvůli rozhovorům, což se zdařilo a po nafocení a natočení výsledného díla jsme všichni šli do nejbližšího bufetu, kde jsme se setkali s českým menu a přijatelnou cenou. Na noc jsme vyrazili směrem Řecko, dali si sprchu na silnici a spali v autě nedaleko hranic.
23.7. čtvrtek
Dnešní probuzení bylo opravdu šokující, neboť první co jsme viděli po opuštění stanu, byla nahá a zubem času ovlivněná těla místních žen pražících se na slunci. Výhodou bylo že jsme ztratili chuť snídat.. Po ranní koupeli se chtěl Petr a Chemis podívat na onu zeď za denního světla, jenže se setkali s aktivním odporem místních zazenitních nudistek. Počkali jsme tedy než se vrátili do svých penzionů pro důchodce, či kam a začali s prací. Respektive začali jsme s masakrem vos, jelikož si ke svému sídlu vybrali stejnou zeď jako my a svými nabroušenými žihadly nám ukazovaly, že nemají kladný vztah ke street artu. My neměli kladý vztah nim, ale zato jsme měli vysoce hořlavé spreje a zapalovač. Vítězství bylo naše. Náš hrdinný, mužný a sličný kameraman byl poslán do města pro latex a vrátil s ním a poznatky, že: tu nikdo nemluví anglicky, že centrum je opravdu daleko a že slunce pálí. Večer se přišel Ivan, donesl geniální klobásy se stejně geniálním saucem a rozdělali jsme oheň na kterém jsme je připravili.
22.7. středa
Po probuzení v mikrovlném autě začal Chemis s dokončováním práce a během cca dvou hodin byl také hotov. Poněkud morbidní a ironické dílo znázorňující problematiku týrání zvířat jsme nafotili, natočili a vyrazili k naší první destinaci u moře, do Burgasu (stále v Bulharsku. K Večeru jsme byli na místě, zavolali jsme mladíkovy, kterému bylo k všeobecnému údivu 31 let a domluvili jsme si sním schůzku, jejíž místo i čas jsme museli změnit, jelikož hlad byl silnější než zodpovědnost. Našli jsme si malou zapadlou hospůdku, plnou místních, ze které se však vyklubal celkem luxusní podnik, hlavně svými cenami. Bohužel. I když jsme si neuvědomili, že jsme již v jiném časovém pásmu, setkali jsme se bez větších problémů, byli jsme dovedeni ke zdi na pláži, zašli se trochu občerstvit a probrat plány na zítra, rozloučili jsme se s naším mužným průvodcem, mluvícím česky ( i když většina konverzace probíhala v angličtině) a šli probírat naše životy a mindráky z dětství na pláž nad krabicí vína.
21.7. úterý
Po ne příliš příjemném probuzení v autě plného vedra a alkoholových výparů začal Chemis pracovat, Dominika šla posílat fotky a cestovní deník, přičemž málem zešílela, kvůli spiknutí veškeré techniky a Petr říkal že točí, i když klimbal ve stínu. Během dneška se za námi stavili snad všichni známí ze včerejška a ještě k tomu pár nových... Začínáme si tu připadat jak v Košicích (doma). Když se Dominika vrátila ze své výpravy za internetem, Petr a Chemis šli do místního graffiti shopu Trip house pro nějaké trysky a kontakty do Burgasu. Vrátili se úspěšně. Úspěch však vystřídal neúspěch v podobě botičky na naší krásné I-van Mercedes. Možná že ona z ní měla radost, ne však my, jelikož jsme museli zaplatit pokutu a čekat než se technici vrátí z oběda, či odkud.. Večer jsme šli vypít trochu Zagorky (místní pivo) se srdečnou Mariou (dívka z Petoku) a jejím, poněkud odměřeným přítelem.
20.7. pondělí
Chemis začíná bombit na zdi u místní monumentální sochy, která je v právě v rekonstrukci.
K snídani, obědu a večeři nám všem stačil kousek plněné pizzi, velký jak Bulharsko samo.
Po dlouhém a upoceném dni jsme vyrazili hledat nějaký podnik, do kterého nechodí turisti a mladé dívky se svými starými, však bohatými muži. Malý a velký muž nás poslal do místního
podniku Petok. Dominika tu sbalila dvě Bulharky a Petr s Chemisem opět ostrouhali. Poté co nás přestal bavit Petok, jsme se přesunuli do parku, kde si Petr si díky svému improvizovanému zpěvu za doprovodu Dominiky na kytaru našel obdivovatele v podobě poněkud vyšinutého, však temperamentního bezdomovce. Party skončila až na povel policie.
19.7. neděle
Celý den na cestách, skrz celé srbsko, kde jsme si na benzínové pumpě uprostřed ničeho uvařili geniální oběd a nakoupili vodu od sličné pumpařky Mylice. Vyrazili jsme dál a zanedlouho jsme byli u Bulharských hranic, kde to ,díky bohu, proběhlo bez nejmenších problémů. První putika byla plná mafiánů a všude kolem bylo psů, jak psů J.
Pokračování 18.7.
Večer Chemis dokončil svoje veledílo a chtěli jsme si dát naši drahou solární sprchu, jenže foukal takový vítr, že jsme to shledali za absolutně nemožné a tak jsme vyrazili na cestu, která skončila u Srbských hranic spaním v autě.
Zdravime ze Solune v Recku, nemuzu psat hacky, protoze je tu nemaj na klavesnici..ale bojujem. Posilame mnozstvi fotek na ktere jiste cekate. Brzy budou v sekci media, jako vzdycky. Budeme se snazit vlozit nejake videjko z cesty, nebo z malovani. Takze jeste jeden pozdrav Vsem, co navstevujete tyto stranky. Chemis, Petr, Domca
18.7. sobota Včera Chemis pracoval do pozdního večera, z toho důvodu jsme vyrazili hledat stanoviště až večer. Nevím, zda bychom vybrali stejné místo i přes den, ale díky bohu jsme se dožili dnešního, opět úmorně žhnoucího rána. Během dopoledních prací se zde stavil otec se synem, začínajícím grafikem a jevili vážný zájem o Chemisovu tvorbu. Titíž lidé se tu stavili ještě téhož odpoledne a přinesli nám spoustu vynikajícího jídla, čímž zachránili Maďarsku jeho jméno.
17.7. pátek Hned ráno nás vzbudilo nesnesitelné vedro, které bylo předzvěstí opravdu žhavého dne. Poté, co jsme si všimli, že ona zeď patří k soukromému pozemku, vydali jsme se zkontaktovat majitele. Ze začátku jsme se bohužel setkali pouze s neporozuměním, pak byl ale přivolán anglicky mluvící mladík a diskuze mohla začít. Majitel pozemku trval na tom, že chce vidět nákres, dříve než hotovou práci. Vyrazili jsme proto k místnímu obchodnímu centru kde Chemis pracoval, já si hrál se svou novou hračkou stativem a Dominika se sličně slunila. Poté co byl nákres na téma týrání zvířat hotov, jali jsme se jej presentovat. Štěňátko bez hlavy a jemu podobná však bylo však na majitele trochu moc a tak se Chemis rozhodl ztvárnit zde motiv povzbuzující ekologické smýšlení. Tento koncept se již setkal se souhlasem a tak práce mohla začít.
16.7. čtvrtek DNES MÁ PŘIJET KAMERA! Má nám ji dovézt jakási paní Ester vlakem Košičan s hlášeným příjezdem v 19:30 hod. Rozloučili jsme se tudíž s Viktorem a jeli okupovat pro změnu Weniiho byt. Po chvíli však přijela jeho matka a tak jsme se přesunuli k jeho (a teď už vlastně i našemu kamarádovi Mišovi ( jinému než u kterého jsme spali ). Tam jsme nabrali trochu inspirace z Bořičů mýtů, trochu síly na další cestu a vyrazili jsme pro kameru. Paní Ester byla na nádraží v čas a usměvavá. Vzali jsme si od ní kameru, odvezli ji domů, vyrazili na nákup stativu pro onu kameru a odjeli jsme z města topmodelek, lidí s otevřenou náručí i láhví a zamířili do tajemných krajů Maďarských, kam jsme dorazili ještě o půlnoci téhož dne a to přímo ke zdi, jenž jsme měli v plánu pomalovat.
15.7. středa Vše co mělo být viděno v Košicích, bylo viděno, vše co mělo být pomalováno, bylo pomalováno a proto jsme dnešek vyhlásili dnem odpočinku. Petr s Dominikou zneužívali pohostinnosti Viktorova domu a schovávali se za jeho kamennými zdmi před neúprosným Košickým sluncem. Chemis a Wenii ( Košický writer) se chtěli jet koupat, jenže zhruba po deseti minutách jízdy jim praskla hadička u chladiče, s čímž pak bojovali další dvě hodiny u benzínové stanice. Dnešek jsme zakončili procházkou s místními na „konec světa" (most s vyhlídkou) a opět v klidu jsme spali opět u Viktora. A kamera pořád nikde..
14.7. úterý Ráno na Bukovci bylo snad ještě bouřlivější než večer, jelikož pro některé členy skupiny bylo ráno ještě pokračováním večera, nikoliv vysvobozením z něj. Když jsme byli všichni schopni posunout se dále, jeli jsme za jedním z našich průvodců Viktorem do kulturního centra, které se teprve staví a to v prostorách bývalé továrny. „Industrial jak sviň" tak zněla Viktorova slova když nám popisoval oč se jedná - a nelhal. Řekli jsme si, že dnešek strávíme klidně a to jsme také dodrželi. Tentokráte jsme spali u Viktora. A kamera pořád nikde.
13.7. pondělí Petr zpracovával pásky a ostatní se jeli koupat, nevděčný to úděl kameramana. Poté co se ostatní vrátili, jsme se rozloučili s Mišou a už jsme ho dále neokupovali, jelikož musel do práce. Mimochodem dobré by bylo podotknout, že všechen čas co tu trávíme tu trávíme jen proto že stále čekáme, až nám zašle naše spřátelená společnost řádnou kameru, jelikož až doteď jsme vše museli točit na obyčejnou ruční kameru, jejíž funkčnost se den ode dne zhoršuje... Večer a noc jsme strávili celkem bouřlivě s Košičany na překrásné přehradě Bukovec :D
12.7. neděle Opět jsme spali u Miša, Chemis celý den pracoval a my jsme spali. Večer nás místní vzali na ultrageniální vyhlídku jménem Červený Břeh. Dnešní večer byl bohudík klidný ačkoliv jsme opět spali u Miša.
11.7. sobota Byli jsme pozváni na akci jménem Share Ball - turnaj v street footballe, decentní grafitti jam (Chemis a Košický writers), pivo a geniální guláš. Zde jsme strávili celý den a večer hrdinně vyrazili na připravenou afterparty, ze které nás vyhnalo až svítání.
10.7. pátek Chemis začal s prací na obraze dívky (bývalé možná i budoucí) našeho drahého hostitele, pak následoval oběd a individuální program jednotlivých členů skupiny. Dominika šla venčit Mišova psa, já šel s Mišou na pivo a trochu šnapsu a Chemis stále pracoval:D Večer jsme jeli k Maďarským hranicím do party chatky jménem Jamajka:D
9.7. Čtvrtek Noc na dnešní den jsme strávili u velice pohostinného chalana jménem Mišo, který nám dělal celý den průvodce. Ukázal nám samé centrum Košic, dům Svaté Alžběty a jeho vyhlídkovou věž, hned potom, pro kontrast nejchudší a nejhorší část a to romské sídliště Lunik9. Potom následovala decentní party opět u Miša a další den mohl začít.
8.7 Středa
Práce pokračují. Hned jak jsme se vrátili na místo činů, přijela policie a upozornila nás na to, že ačkoliv se jedná o legální plochu je třeba si obstarat povolení. Vyrazili jsme tedy na míštní KVP (Košický vládní program - obdoba městského úřadu) kde jsme se setkali až s překvapivou vřelostí a ochotou. Žel bohu nebyl k dispozici ani starosta ani žádný jeho zástupce, tudíž jsme zanechali na místě žádost a vrátili se k práci. Po improvizovaném obědě ala co nám zbylo jsme šli opět na KVP kde již čekala krásná a usměvavá úřednice s potvrzeným povolením. Obraz již začíná nabírat svou finální podobu
7.7 Úterý
Chemis celý den pracoval na díle které má upozornit na problematiku násilí na ženách. Celkem spontálně se tu rozpoutal menší jam s lidmi ze včerejška.
Večer a noc jsme strávili celkem bouřlivě s Košičany na překrásné přehradě Bukovec
6.7. Pondělí
Po přespání na parkovišti velkoobchodu s cihlami jsme Dojeli na Spišský hrad, který jsme si důkladně prohlédli a nabrali směr Košice. Po krátkém obědě naší produkce jsme se u hlavního nádraží setkali s místními writery a prohlédli si plochu, která čekala na to, až ji zaplníme. Večer a noc jsme strávili celkem bouřlivě s Košičany na překrásné přehradě Bukovec.
5.7 Neděle
Oproti očekávání zůstal Chemis celou dobu v autě a celých pět hodin nás vyhlížel :D. Když jsme vyřešili vše co bylo třeba, konečně jsme mohli vyrazit na nákup proviantu a následovně si udělat menší gril party u dálničního podjezdu. Objeli jsme dva legaly a rozhodli se pro onen druhý neboť byl na lepším, osídlenějším místě a navíc se jednalo o zeď malebného, nepoužívaného koupaliště, kde jsme strávili noc. Další den ráno začal Chemis s prací kterou dokončil ještě téhož večera a v noci jsme vyrazili na Slovensko.
Každý holokaust začíná porušováním lidských práv a končí plynovými komorami. Jean Amery
Each holokaust starts with the violation of human rights and ends with gas chamers. Jean Amery
Po malých komplikacích v ČR, jsme konečně vyrazili na cestu. Naší první zastávkou mimo české území byla Polská Osvětim. Ačkoliv je to místo nehezké až depresivní, je dobře že jsme jej navštívili jako první, jelikož nás utvrdilo o správnosti, účelnosti a potřebnosti projektu Write for freedom. Plni zážitků jsme se vydali hledat místo, kde rozbijeme náš tábor. Po spoustě bloudění po malých vesničkách i mimo ně, jsme našli místo dostatečně skryté avšak dostatečně dostupné. Po lehké večeři jsme ulehli a ráno byli probuzeni místním obyvatelem s kosou v ruce, která naštěstí nebyla na nás, nýbrž na jeho políčko :D. V 9 hodin ráno jsme dorazili do Krakowa a rozdělili se na dvě skupiny. Dimitrij se vydal hledat první plochu na malování a já s Dominikou jsme vyrazili hledat internetovou kavárnu,ze které by bylo možné poslat tyto informace. Naše skupina byla očividně úspěšná.
28.6. Několik dní před odjezdem Senzone oznámil, že s námi nepojede. Bylo by to hodně nepříjemné, kdybychom za tak krátkou dobu nenašli třetího do party. Špatnou zprávu vystřídala dobrá a profil třetího člena týmu můžete vidět v sekci PROJECT INFO.
Odjezd a rozloučení: 1.7. v 11:00 na Palackého náměstí v Praze. K této zprávě přidávám aktualní fotku z festivalu Reggae ethnic session. Díky bohu nepršelo.
JE TO TADY, ODJÍŽDÍME 1.7. 2009!!!
Momentálně opravujeme závadu na automobilu, domlouváme termíny malování v zahraničí, balíme vybavení, loučíme se s kamarády, snažíme se vydělat ještě nějaké peníze na cestu, zcelujeme tělo i duši a počítáme dny do odjezdu. Počítejte s námi!
14.6. Video z Havířova, v podání tn.cz: http://tn.nova.cz/zpravy/regionalni/sprejeri-bojovali-malbami-proti-extremismu.html
7.6.09 WFF na Václavském náměstí. K výročí 20 let od pádu železné opony jsme spolu s writery z Německa namalovali 1. ze stovek kamenů, které budou tvořit obří domino na místě, kde stála Berlínská zeď. Podobné kameny se budou malovat například v Polsku nebo Rakousku. Neměcký vládní projekt chce takto poděkovat okolním státům za podporu v 89.
4.6.09 Fotky z malovaní před Čínskou ambasádou. Policie si odnesla tank z kartonů.
..........................
Partneři projektu / Partners
